Vazníky patří mezi příhradové dřevěné konstrukce. V praxi se používají dva způsoby sbíjení vazníků. Buďto hřebíky nebo styčníkovými deskami s prolisovanými trny (GANG-NAIL). Styčníkové desky jsou přitom vhodnějším řešením, neovlivňují dimenze dřevěných přířezů a dochází proto k úspoře dřevní hmoty až cca 30%. Vazníky jsou přitom vyráběné strojově ve výrobní hale a střešní konstrukce se na místě už jen smontuje. Typická je též vysoká přesnost provádění, montáž probíhá velmi rychle a nevyžaduje těžkou mechanizaci.
Vazníková konstrukce se styčníkovými deskami je navržena v počítači – přesný výpočet příhradových vazníků je nezbytný. Program navíc provádí i výrobní dokumentaci a cenovou kalkulaci. Vazníkové konstrukce jsou vhodné i pro střechy velkého rozpětí (výrobní haly, zemědělské stavby a podobně). Díky styčníkovým spojům dosahuje vazníková konstrukce minimálního prokluzu a nejmenší možné deformace. Hned po lepení dřeva jde o druhý nejtužší spoj, jaký vůbec existuje.
Proč se vyhnout sbíjeným vazníkům
- Jde o zastaralou a neefektivní techhnologii
- Spotřeba dřevní hmoty je větší o cca 30% (např. pásové pruty musí být z konstrukčních důvodů zdvojené – kvůli rozmístění hřebíků)
- Statický návrh je zdlouhavý a drahý
- Spoje nejsou dostatečně tuhé a není možné zaručit tvarovou přesnost
- Doba pro výrobu sbíjených vazníků a jejich montáž je oproti technologii styčníkových desek zhruba dvojnásobná (výroba je manuální, nelže použít stroje)
Zásadní je kvalita celého procesu výroby příhradových vazníků, od výpočtu, přes výrobu a dopravu, až po správnou montáž. Jedině tak bude vazníková konstrukce funkční a bezpečná. Nekompromisně musí být dodrženy veškeré platné normy a předepsané postupy.
Výpočet příhradového vazníku je klíčem k úspěchu
Dřevěné vazníkové konstrukce nejsou ničím novým, na velmi dlouho se však jejich vývoj zastavil kvůli příliš složitým výpočtům. Statické výpočty byly zdlouhavé a neefektivní. To však odstranily počítače a také strojní výroba pomocí styčníkových desek s prolisovanými trny (GANG NAIL) přispěla k rychlejší práci a nižším cenám. Návrh příhradového vazníku zahrnuje definování jeho tvaru, statické výpočty a zatížení. Přitom vzniká i výrobní dokumentace a cenová kalkulace.
A právě při výpočtu může dojít k prvním chybám, pokud jsou zadány chybné vstupní údaje a pokud je nesprávně definováno statické schéma. Práce se speciálním software se sice zdá být na první pohled jednoduchá, musí však být precizní. Proto by měl výsledek vždy zkontrolovat hlavní statik projektu či stavby. Výsledná konstrukce musí být bezpečná a musí splňovat příslušné normy, což vyžaduje odbornou způsobilost.
K chybám může dojít i při výrobě příhradových vazníků
Zásadní je kvalita vstupní suroviny – dřeva. To musí být svou kvalitou a pevnostními charakteristikami zařazené v třídě, o které bylo uvažováno při výpočtu. Nelze snížit náklady použitím materiálu nižší třídy. Nejčastěji se používá dřevo kvality S10. Řezivo musí být navíc důkladně vytříděné, nesmí být vlhké ani přesušené (optimální vlhkost je 22%). Nekvalitní řezivo ohrozí stabilitu vazníků a tedy celé střešní konstrukce.
Nepřípustné jsou spáry mezi prvky vazníku, trhliny v místech osazení styčníkových desek a v místech podpěr, nelze použít řezivo s kůrou, jednotlivé kusy řeziva musí být stejně silné a nesmí mít obliny, řezivo musí být chemicky ochráněno (impregnováno), styčníkové desky musí být umístěné na správných místech a musí být „dolisované,“ a nakonec musí být s hotovými vazníky manipulováno pouze tak, jak uvažuje statický výpočet (jinak se mohou uvolnit spoje či poškodit dřevěné prvky).
K poruchám dochází i při přepravě
Doprava vazníků je velmi rizikovým procesem. K chybám může dojít při nakládce, přepravě i vykládce. Mohou se poškodit dřevěné prvky či uvolnit spoje. Problém je prostě vždy s manipulací s vazníky. Pokud chceme vazníky přepravovat s přečnívajícími konci, musí to navíc posoudit statik. Stejně tak je nutné vazníky přesouvat pouze tím způsobem, jaký navrhl statik a při větších rozponech vazníků je třeba použití vahadla.
Chyby při montáži vazníků
Vazníky se musí montovat tak, aby byla zajištěna bezpečnost všech pracovníků. Postup montáže pak musí probíhat přesně podle projektové dokumentace. Jednotlivé vazníky musí být průběžně zabezpečovány předpsanými ztužujícími prvky – ztužidly ve střešní rovině, napínací páskou či ondřejovým křížem.
Jakákoli část konstrukce se na místě nesmí zkracovat či jinak odstraňovat bez souhlasu projektanta. Konstrukce musí být kotvena přesně stanoveným počtem kotevních prvků. Často také dochází k neodizolování dřevených častí krovu od podpěrných betonových konstrukcí u patek sloupu a k dalším chybám.
A pozor, do hotové vazníkové konstrukce se již nesmí jakkoli zasahovat. Nejnebezpečnější chybou by pak bylo přerušení podélného ztužení vazníků. V takovém případě hrozí havárie konstrukce.
ZDROJ: www.ceskestavby.cz
